— kývne na můj žaludek. - Kdo, Davide? — Nevzdávám se, stále doufám, že jsem otázku špatně pochopil. - Nebuď hloupá, Vasiliso! Je to dítě moje? - podívá se na mě zpod obočí. Zavírám oči, abych neplakala. Jeho otázka bolí, ale mé slzy neuvidí. Trochu se uklidním a pomalu a lhostejně odpovídám: "Ne tvoje." Jděte za svou budoucí ženou nebo matkou svého dítěte. Toto dítě není vaše.